Aneb mé momentální porozumění jógy

Za posledních několik měsíců se mé chápání a vnímání jógy velmi změnilo. Je to ovlivněno jednak zraněním nohy, jejíž příčina mi dodnes není jasně známa, ale pravděpodobně se jedná o opakované pohybové vzorce, které neprospívají tělu. Daná událost způsobila to, že má praxe je o dost pomalejší, méně silovější a více pozornější k tělu než dřív.

Ač je to pro mě těžké přiznat si (protože v tu dobu jsem si myslela, že to tak není), kromě ostatních benefitů jógy jako klidná mysl, zpřítomnění, radost, atd., dříve jsem cvičila i na výkon, abych udržela tělo v určité formě. Avšak taková forma jógy se neukázala být tou pravou. Neschopnost cvičit po dobu několika týdnů mi pomohla vzdát se těchto výkonnostních cílů a zaměřit se na správné nastavení a fungování těla.

Druhý vliv na můj vývoj chápání jógy má výcvik „Jóga jako vědomá cesta“, kterým právě teď procházím. Výcvik nám boří zajeté mýty a představy o tom, jak praktikovat asány a jak je učit. Namísto dogmatických nastavení je to především o zvnitřnění a objevování toho, co sedne mému tělu v tento moment.

Současná jóga zcela jistě není tou jógou před 1000-2000 lety v Indii. Původně se jednalo pouze o meditace. Asány (fyzické pozice) byly přidány později jako příprava na pranajámu a meditaci. Harmonie mezi tělem a myslí vede k osvobození duše (Hatha Yoga Pradipika). V polovině 20. let studenti Sri T. Krishnamacharyi přinesli jógové účení na Západ, která v součastnosti ovlivňuje nejvíce naši představu o józe (vinyasa jóga). V 2. polovině 20. století vznikly další styly jógy jako aštanga, kundalini, jivamukti. Co všechny školy sdílí je cíl zharmonizování těla a mysli.

V tomto článku mým cílem není rozebírat historii ani filosofii jógy, nýbrž zaměřit se na to, jak nám jóga může pomoci lépe poznat sami sebe, více nahlédnout do našeho nitra – těla, mysli a duše. Je však důležité zmínit, že jóga pro mě není o tom snažit se dogmaticky přiblížit k původní tradici, protože to je díky jejímu neustálému vývoji a různých interpretací původních textů takřka nemožné.

Základem jógy je vytvoření bezpečného prostoru na to být sama se sebou a se všemi částmi svého Já – tělem, duší a myslí.

Jóga jako cesta … cesta k čemu?

K sebepoznání a s tím souvisí…

… k poznávání svého těla a dechu

Jóga nám pomáhá uvědomit si jednotlivé části těla a jejich automatické nastavení. Například, máme v pozici při vzpažení tendenci mít zvednutá ramena? Zároveň je přínosné vnést více zvědavosti a pozornosti do svého těla a poznat tak: Jak mohu prodloužit páteř a otevřít hrudník malinko více? Jak mohu poslat více váhy těla do chodidel a získat tak více stability? Odtlačuji se od obou dlaní stejně v psovi hlavou dolů?

Ti, co začínají s jógou často odchází s komentáři, že pracovaly svaly, o kterých ani nevěděly, že je mají. Některé jógové asány jsou skvělé v tom, že právě zapojujeme svaly, které v běžném moderním životě v kanceláři neposílíme ani neprotáhneme.

Také se učíme rozpoznat naše limity – kde je protažení příjemné a snesitelné, kde už jdu za svoje hranice? Jak si mohu pozici nastavit tak, aby mi v ní bylo dobře (nehledě na to, jak to mají ostatní studenti na lekci)?

Učíme se vnímat svůj dech a dýchat plynule při držení pozice i v přechodu mezi pozicemi. Můžeme se zeptat sami sebe, kde cítím dech v těle a jak mi může lépe pomoci v protažení nebo uvolnění těla?

… K sebe-laskavosti

Celou 60 nebo 90-minutovou lekci jsme jen sami se sebou. Setkáváme se tak se svými myšlenkami, vzorci myšlení nebo pohybu, se svými vnitřními zraněními, ale i radostmi a úspěchy. Všímavost, kterou během lekce rozvíjíme, nás vede k laskavému a vstřícnému postoji se sebou. Kritikou a nespokojeností se svaly v těle spíše stáhnou, než aby se uvolnily. Mysl a tělo se tak zavřou. Naopak laskavost otevírá bezpečný prostor pro transformaci a posun, jelikož tělo i mysl jsou uvolněné, není na ně vyvíjen vnitřní tlak.

… K opravdovosti

Výše zmíněná sebe-laskavost vede k opravdovosti právě proto, že vytváří bezpečný prostor na to, si dovolit vidět a cítit to, co v nás opravdu přebývá, bez snahy něco popřít nebo potlačit.

Učíme se vnímat moudrost svého těla. Dovolíme si odpočívat a vybočit z davu, když je potřeba (a nikdo jiný neodpočívá). Ne vždy je potřeba dělat pozice na maximální výkon. Pokud je tělo unavené, více prospěšnější je, když poslechneme tělo a pozici si upravíme podle našich potřeb. Dovolíme si být sami sebou a nesrovnáváme se s ostatními.

Mimo podložku to vypadá tak, že čím více jsme pozornější ke svému tělu, tím lépe rozeznáme, kdy je tělo unavené a je třeba dát stopku, kdy zase naopak přidat více pohybu a aktivity. Postupem času dokážeme rozpoznat, jaké jsou naše aktuální potřeby, čemu říct ne, co pro nás není prospěšné, a naopak čemu říct ano, po čem naše srdce opravdu touží. Díky vědomé a laskavé jógové praxi získáme větší pochopení toho, kdo jsme a co od života očekáváme.

Jóga pro mě není dogmatická. Dává prostor každému najít to, co je pro ni/něj právě aktuální. Může to být uvolnění od stresu, fyzický výkon nebo poznání svého dechu. Celkově nám jóga pomáhá k sebe-poznání. Ať přijdete na podložku s čímkoli, po lekci na to budete mít buď jiný pohled nebo si připomenete to, co už dávno víte. Nicméně určitě bychom si měli pokládat pravidelně otázku: co je mým záměrem pro dnešní praxi?

Přeji mnoho trpělivosti a laskavosti na vaší jógové cestě.

S láskou,

T.