Změna, jež v sobě skrývá zrození a smrt, je nevyhnutelnou součástí života.

Stejně tak konce jsou součástí naší cesty. Otevírají nové dveře, o nichž ani nemáme ponětí, k čemu nás mohou dovést.

K sepsání tohoto článku mi byl velkou inspirací konstelační večer s Idou Sárou na téma Pohyby duše: život a smrt. Idě moc děkuju za její provázení. Zkušenost s konstelacemi u Idy je pro mě nesmírně obohacující a inspirující.

Na daný večer jsem přišla s tím, že bych ráda plně přijala konec ročního vztahu a rozloučila se s ním. Vztahu, který pro mě byl velmi důležitý, proto je asi i tak náročné ho pustit.

Hned se mnou velmi rezonovalo, když Ida řekla, že konce často přicházejí velmi nečekaně. Mnohdy nejsou naplánované. O to je pak těžší je přijmout, když jsme na ně nebyli připraveni.

Ano, to se mi přesně stalo…

V konstelacích jsem se postavila do pozice konce, chtěla jsem ho více prozkoumat a pochopit. A zážitek to byl úžasný!

Pocítila jsem, že konce stojí při nás, ne proti nám. Je ale potřeba jim dát svobodu. Nechat je být tím opravdovým svobodným koncem, který je za námi. Pak nás mohou podpořit v dalších krocích k novým začátkům. Zamávat konci, vnitřně pochopit, že nadešla chvíle vykročit dál a danou situaci/člověka/vztah/práci nechat za sebou. Dát jim volnost žít si svým životem, ve kterém už nejsme přítomni. Zároveň ale ukončit s čistým štítem, cítit v sobě vděčnost a klid za to, co bylo. Vyčistit jakékoliv dluhy.

 Pokud danou situaci řádně ukončíme, pustíme to staré, budeme mít dostatek energie a prostoru pro to nové. Toto jsem při konstelacích vnímala tak, že konec stojí za mnou (stejně tak všechny další konce a prožitky, které jsem v životě měla), podporuje mě a fandí mi na mé cestě, a já mohu jít s lehkostí a otevřeným srdcem k něčemu novému.

A jak teď vnímám ukončený vztah?

Vnímám ho jako něco, co bylo nedílnou součástí mé cesty, co stojí za mnou, a pomohlo mi roztáhnout křídla a letět dál. Zároveň mě ubezpečil, že to, co hledám, je dostupné, a pomohlo mi i ujasnit si po jakém vztahu toužím.

A tak teď znovu rozkvétám. Tento konec mě nasměroval na ponoření se do hlubší lásky sama k sobě a hlubokého sebe-přijetí. Odkryla se další vrstva. Vrstva, které bych se možná bez této zkušenosti jen tak nedotkla.

A tak děkuju za tento konec. Přijímám ho. Uvolňuji se do něj a kráčím dál… Dál vstříc novým začátkům, o kterých vlastně vůbec netuším, jaké budou a co mě čeká.

Každopádně důvěřuju, že budou krásné :-)

S láskou,

T.