„Me time“ aneb jak jsem došla k tomu, že je nezbytné mít čas sama na sebe.

Některé situace se prostě musí udát několikrát po sobě, aby se nám v hlavě rozsvítil vykřičník, že takto to dál už prostě nejde… a abychom tak začali hledat cestu ven.

Za poslední měsíc se mi 3x po sobě stalo, že mě ve čtvrtek a pátek postihla ohromná únava. Někdy jsem s tím dokázala být v pohodě a prostě jen tak odpočívala, jindy jsem se snažila přes to jít zuby nehty, ale žádný zázračný výsledek to nepřineslo.

Poté když jsem s kamarádkou a skvělou koučkou povídala o svém týdenní harmonogramu, zjistila jsem, že prostě pracuju na začátku týdne přespříliš a že není divu, že mě to vyčerpá ke konci týdne.

Tudíž jsem se rozhodla to změnit nejen kvůli svému zdraví, ale i pocítění větší rovnováhy a pohody v životě.

Život je skutečně jako houpačka, jednou jsi nahoře, podruhé dole.

Jako povídka, která nemá konce… Jejíž závěr nejde odvodit z toho, co se odehrálo v předchozí kapitole.

Někdy se tak zastavím a probleskne mi hlavou, že není třeba VŮBEC NIC BRÁT VÁŽNĚ, že je to všechno stejně jen hra poskládaná do krabičky „život“. 

Hra „život“, jež je z velké části určována pravidly z venku – co máme nastavené z výchovy, od společnosti a státu.

A též vnitřními pravidly, které si mnoho lidí ani neuvědomuje, a zůstávají strženi ve víru bez kontroly, s pocitem, že život se děje jim, ne obráceně – že oni sami jsou tvůrci svého života.

Čím více si ale uvědomíme, že my sami jsme tvůrci svého života, tím více si ho můžeme udělat takový, jaký opravdu chceme.

Fajn, dojdeme k uvědomění, že je potřeba snížit stres, začít pravidelně meditovat, sportovat, trávit více času venku a s kamarády.

Pokud to začneme dělat, část našeho já se může cítit provinile.

Dostaví se výmluvy typu „musím pracovat co nejvíce, jelikož musím splatit hypotéku“, „chci rozjet kariéru, proto v práci musím být od rána do noci“, atp. (určitě vymyslíte mnoho dalších výmluv ;) )

A tak sklouzneme opět do starého nastavení, kdy práce (nebo vztah či rodina) se stane centrem našich životů a my zapomeneme sami na sebe.

Pak nám tělo připomene onen stres a nerovnováhu nějakými bolestmi, nemocemi, či únavou.

Tak znovu zkusíme přehodnotit svůj život, vložit do něj více odpočinku a méně práce.

Po nějaké době k nám náš vnitřní kritik opět promluví a začne nás bičovat… a celá story se opakuje neustále dokola.

A pak vyhoříme.

Nebo nám bude 50 a uvědomíme si, že mládí je fuč.

Ne, děkuju. Já chci žít tady a teď.

Ono uvědomění, že potřebuji více času sama na sebe přišlo v ruku ruce s dalším uvědoměním – že se mám fakt ráda a chci pro sebe to nejlepší – nejlepší zdraví, nejlepší rozpoložení, nejlépe strávený čas v práci a se svými kamarády. Tudíž, nějaká rovnováha je opravdu potřeba. A tak rovnováha práce/život se stala mojí prioritou.

Jak tedy do svého týdne zahrnuji více času sama na sebe?

1.     Definování si, co vše spadá do „času na sebe“

Při plánování týdne zahrnuju čas na sebe – sport, kamarádi, semináře a vzdělávání, které mě obohatí, jóga, vaření, čtení (ne-jógové) knihy. Dám si to do svého diáře a už s tím nehnu. Jak říká moje koučka, co není v diáři, jako by neexistovalo.

2.     Stanovení si hranic/pravidel

Stanovím si hranice/pravidla ohledně práce, času pro seberozvoj a péči o sebe. Například, že budu pracovat jen 8 hodin denně, půjdu spát nejpozději o jedenácté, každé ráno si dám minimálně 10 min meditace a journalingu, strávím alespoň půl den týdně v přírodě.

3.     Uvědomění a ocenění

Je třeba si uvědomit, když ten čas na sebe mám a ocenit ho v daný moment. Takže když jdu po práci večer do své oblíbené čajovny a dám si tam svůj oblíbený makový koláček a čtu si knížku, tak si řeknu „toto je zasloužený čas pro mě, který si mohu plně užít“. Takové uvědomění je potřeba, abychom se plně přenesli do přítomného okamžiku a neměli pozornost roztroušenou (může utéct např. k práci, strachování se o budoucnost či brouzdáním sociálních sítích), která akorát ubere na kvalitě stráveného času. Stejně tak jako když se jdu projít, tak se jdu projít s nějakým záměrem – např. úplně vypnout a pozorovat okolní přírodu.

Říkáte si, že by bylo fajn mít více času sami na sebe, ale nevíte, jak začít? Níže dávám pár otázek na zamyšlení, které vám mohou pomoci s odpovědí.

1)    Začněte postupně – jakou jedinou věc můžete udělat pro sebe tento týden, abyste se cítili spokojeně a odpočatě?

2)    Co pro vás znamená čas na sebe? Jaké všechny aktivity do něho spadají? (toto je dobré si ujasnit, abyste se vyvarovali např. ztrácení času na sociálních sítích či u televize).

3)    Kdy během týdne si dáte čas na sebe? Zapište si to do diáře při plánování týdne.

 
Děkuji za přečtení a přeji hodně zdaru v nacházení laskavosti sami k sobě.

S láskou,

T.